and after all, you're my wonderwall...

Celej tenhle tejden byl uspěchanej a ve znamení těšení se na hradeckej Majáles, kterej jsem díky pitomejm sekuriťákům pořádně neužila. Nedovolili mi totiž fotit před pódiem, protože když mám přístup do backstage, tak prostě nemůžu před pódium. Takže jsem celý majálesový odpoledne proflákala, nafotila si Charlie Straight, protože před malym pódiem to bylo každýmu jedno, udělala rozhovor s totálním Albertem a pak pila s pány z UDG. Ze začátku mě to vážně nebavilo a pak jsem to tak nějak překousla a vlastně mi spousta drobností udělala hroznou radost. Třeba že si Albert pamatoval Punkl a moje fotky. Nebo že vím, že všichni do jednoho nesnášej jednoho člověka, kterýho nemůžu ani vystát. Pak mi sice jeden člověk krásně zbořil moje snový zámky a vzal mi minimálně polovinu iluzí o tom, že se budu živit focením koncertů... ale iluze jsou přece od toho, aby se braly.

Mimochodem, kdybyste náhodou věděli o nějaké kapele, která hledá fotografku a je ochotná za ty fotky platit... Nebo která hraje na RfP a vzala by tu fotografku sebou... Tak určitě dejte vědět :P

 

Zjistila jsem, že z nějakýho neznámýho důvodu už nemám potřebu se fotit s někým slavným. Například s Albertem, Týna se s ním fotila. A já jsem si říkala, sakra, proč bych říkala "vyfotila jsem se s Albertem", když můžu říct "fotila jsem Alberta". Je to hrozně divný si uvědomit, že jsem po těch pár letech focení uplně někde jinde. A myslím, že v tomhle mi hrozně pomáhá to focení Standby. Protože prostě, jsou muzikanti, sice to nejsou žádný hvězdy, ale pro někoho už jsou nějakym způsobem nedosažitelný. A pro mě dosažitelný jsou. A takhle to začínám mít se všema. I když mám pořád respekt, třeba z rozhovoru s Kayem Buriánkem, kterej jsem dělala včera. Ale... to už je na jindy.