I'm counting the numbers from ten to zero...

Protože jsem v pondělí dopoledne už nic nestíhala, fotky ze sobotních Sunshine (halooo, Jaroměř middle of nowhere...) ještě nejsou. V neděli jsem byla totiž zvláštně líná a ospalá (s Dančou jsme šly spát tak někdy kolem třetí...), takže jsem se téměř na nic nezmohla. Jak jsem posledně na konci psala o tom rozhovoru, ten jsme s Kayem dělaly po koncertě na chodbě u záchodků, aby to bylo správně punk. V životě by mě nenapadlo, že někdo jako on bude tak v pohodě. Po koncertě sice zalezl do backstage, ale v momentě, když už skoro odjížděli, jsem ani nevím jak odchytla Jirku s tím, že bychom s Kayem ten rozhovor chtěly udělat. A co se nestalo? Zavolal ho a my se mohly začít ptát. Je to sice kraťoučné, v podstatě pouze o desce, jedna trochu školometská otázka, abychom splnily kvótu a to je... Vlastně asi všechno. Budete si to na Punklu moct přečíst snad už v neděli, nemusela jsem to posílat na autorizaci a ten úvod k tomu už jsem skoro vymyslela. Možná bude ještě recenze na desku, protože když jsem se dostatečně dodivila, že neznám písničky, které hrají, jsem si jí za ty dvě kila (haleluja, jediná kapela s normálníma cenama cdček) koupila. A hrozně se mi líbí to jejich sklidnění... Ale stejně to budu potřebovat slyšet ještě několikrát...

No, abych se jenom nevykecávala... I když teda, je to asi to jediný, co mi dnes pomáhá. Vlastně... vždycky se tu najde něco, co mě zaujme, ale po včerejším čůču a dalším dýchánku jsem lehce unavená. Zítra už začíná filmový festival, tak už konečně budu mít co dělat. Jen se bojím toho psaní v angličtině. Budu potom potřebovat pořádnou korekturu...

A teď se podělím o tu jedinou pořádnou fotku, kterou jsem zatím stihla hodit online... tradááá...