Tak jsem zpátky. Zpátky z Polsko-Českého pobytu v Těšíně/Cieszyně. Zpátky ze žurnalistického kempu. Zpátky z filmového festivalu Kino na hranici. Zpátky v realitě. Zpátky v Hradci. Zpátky doma. Zpátky. Nechtělo se mi tam. Jediný důvod, proč jsem se na ten týden těšila, byl páteční koncert Charlie Straight. Moc dobře jsem věděla, že mi workshopy budou celkem k ničemu. Navíc jako bych snad tušila, že ubytování a jídlo nebudou stát za nic. Ale díky nevímkomu jsem měla neuvěřitelné štěstí na svůj mezinárodní tým, naše mentorka/vedoucí byla maďarka a i když mi místy lezla na nervy, byla skvělá. Bylo tam plno lidí, se kterými jsem si to užila. A taky mě to pěkně zkazilo, ale o tom se nemluví :P
Možná bych se měla soustředit spíš na ten páteční koncert, protože teď už zas můžu o Charlie Straight mluvit hodiny a nic mě nezastaví. Ale myslím, že si to nechám na příště, protože celý ten koncert byl v rámci akce "Deny se jde podívat, kdo je teda ten Albert" (neříkala jsem snad, že jsme se těšily celý týden?) a vlastně ten celý pobyt bude teď pro nás plný interních joků... ("A ten druhý..." "Jaky druhý? Vidiš tu snad nějakého druhého?") Navíc jsem kdysi dávno (během minulého týdne, tuším) slibovala fotky ze Sunshine, takže... tu jsou. Ten rozhovor bude až během tohohle týdne, ještě k němu musím dopsat úvod a tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat