středa 27. dubna 2011

I'm counting the numbers from ten to zero...

Protože jsem v pondělí dopoledne už nic nestíhala, fotky ze sobotních Sunshine (halooo, Jaroměř middle of nowhere...) ještě nejsou. V neděli jsem byla totiž zvláštně líná a ospalá (s Dančou jsme šly spát tak někdy kolem třetí...), takže jsem se téměř na nic nezmohla. Jak jsem posledně na konci psala o tom rozhovoru, ten jsme s Kayem dělaly po koncertě na chodbě u záchodků, aby to bylo správně punk. V životě by mě nenapadlo, že někdo jako on bude tak v pohodě. Po koncertě sice zalezl do backstage, ale v momentě, když už skoro odjížděli, jsem ani nevím jak odchytla Jirku s tím, že bychom s Kayem ten rozhovor chtěly udělat. A co se nestalo? Zavolal ho a my se mohly začít ptát. Je to sice kraťoučné, v podstatě pouze o desce, jedna trochu školometská otázka, abychom splnily kvótu a to je... Vlastně asi všechno. Budete si to na Punklu moct přečíst snad už v neděli, nemusela jsem to posílat na autorizaci a ten úvod k tomu už jsem skoro vymyslela. Možná bude ještě recenze na desku, protože když jsem se dostatečně dodivila, že neznám písničky, které hrají, jsem si jí za ty dvě kila (haleluja, jediná kapela s normálníma cenama cdček) koupila. A hrozně se mi líbí to jejich sklidnění... Ale stejně to budu potřebovat slyšet ještě několikrát...

No, abych se jenom nevykecávala... I když teda, je to asi to jediný, co mi dnes pomáhá. Vlastně... vždycky se tu najde něco, co mě zaujme, ale po včerejším čůču a dalším dýchánku jsem lehce unavená. Zítra už začíná filmový festival, tak už konečně budu mít co dělat. Jen se bojím toho psaní v angličtině. Budu potom potřebovat pořádnou korekturu...

A teď se podělím o tu jedinou pořádnou fotku, kterou jsem zatím stihla hodit online... tradááá...

neděle 24. dubna 2011

and after all, you're my wonderwall...

Celej tenhle tejden byl uspěchanej a ve znamení těšení se na hradeckej Majáles, kterej jsem díky pitomejm sekuriťákům pořádně neužila. Nedovolili mi totiž fotit před pódiem, protože když mám přístup do backstage, tak prostě nemůžu před pódium. Takže jsem celý majálesový odpoledne proflákala, nafotila si Charlie Straight, protože před malym pódiem to bylo každýmu jedno, udělala rozhovor s totálním Albertem a pak pila s pány z UDG. Ze začátku mě to vážně nebavilo a pak jsem to tak nějak překousla a vlastně mi spousta drobností udělala hroznou radost. Třeba že si Albert pamatoval Punkl a moje fotky. Nebo že vím, že všichni do jednoho nesnášej jednoho člověka, kterýho nemůžu ani vystát. Pak mi sice jeden člověk krásně zbořil moje snový zámky a vzal mi minimálně polovinu iluzí o tom, že se budu živit focením koncertů... ale iluze jsou přece od toho, aby se braly.

Mimochodem, kdybyste náhodou věděli o nějaké kapele, která hledá fotografku a je ochotná za ty fotky platit... Nebo která hraje na RfP a vzala by tu fotografku sebou... Tak určitě dejte vědět :P



 


















Zjistila jsem, že z nějakýho neznámýho důvodu už nemám potřebu se fotit s někým slavným. Například s Albertem, Týna se s ním fotila. A já jsem si říkala, sakra, proč bych říkala "vyfotila jsem se s Albertem", když můžu říct "fotila jsem Alberta". Je to hrozně divný si uvědomit, že jsem po těch pár letech focení uplně někde jinde. A myslím, že v tomhle mi hrozně pomáhá to focení Standby. Protože prostě, jsou muzikanti, sice to nejsou žádný hvězdy, ale pro někoho už jsou nějakym způsobem nedosažitelný. A pro mě dosažitelný jsou. A takhle to začínám mít se všema. I když mám pořád respekt, třeba z rozhovoru s Kayem Buriánkem, kterej jsem dělala včera. Ale... to už je na jindy.

pondělí 18. dubna 2011

KODE:mode

I just found out it's sort of impossible for me to write something longer in English and than also in Czech, so I stop right here and it will by Czech only with occasional English (when I'll feel like writing).

***

Prostě mě právě přestalo bavit psát dvojjazyčně, protože většinou nejdřív píšu anglicky a potom moje čeština vypadá tak jaká vypadá. Takže od teď už jen česky a anglicky jenom když budu mít záchvat.
K čemu jsem se ale chtěla dneska dostat jsou samozřejmě fotky. Včera Praha, code:mode (kode:mode, čtěme to česky!) a meet-up blogerín a blogerů. Poznala jsem úžasné lidi a celé odpoledne bylo skvěle strávené. Teď už nechám mluvit fotky, protože rozepisovat se nejspší budu až do článku pro Punkl :)







Moje posedlost od předloňského Portugalska. Teď už bych si nějakou vyrobit měla, když už je dělají i v Čechách.



Nejroztomilejší sovy!




Kýchající dítě... děsivé!




Nazvala bych to "lama na kolotoči", ale asi to tak uplně není lama.





Ceady a její pouzdro na mobil














Potkali jsme krásku Evu Schön

Oxanin zloděj srdcí






Hrozně se mi líbily šaty téhle slečny...

Fotky jsou dost zpřeházené, blogspot se dnes rohodl, že se mnou nebude bavit, a tak mi nechce nahrávat...