Eat, Pray, Love (2010)

Vážně hrozně nerada dávám filmům špatná hodnocení. Možná proto, že je hodně těžké se netrefit mezi to málo požadavků, které vůči dobrému filmu mám. Jenže Eat, Pray, Love očividně zvládá zkazit všechno, v čem mohlo být dobré. Já si totiž třeba vždycky myslela, že Julia Roberts je docela dobrá herečka. Ale bohužel, v tomhle filmu ji budete od první chvíle nenávidět. Možná proto, že buď brečí, nebo "hledá samu sebe". A vážně si nejsem jistá, pro koho ten film potom má být, protože žádná rozumná ženská se nebude ztotožňovat s někým, kdo není schopnej vyřešit si svůj vlastní život a dokáže jenom utíkat. Jediná část, která se mi z celého toho filmu líbila, byla ta italská. Protože dobře, ano, tohle je něco, co bych ráda zažila. Ta podivná meditace kdoví kde byla nuda uplně mimo a Bali... Promiňte, ale když někdo nebo něco dokáže udělat z Javiera Bardema rozklepaného mumlajícího pitomce, po kterém máte chuť hodit skleničkou nebo talířem. Takže tak. Ten film za moc nestojí. Můžu mu dát maximálně 40% a i tak si myslím, že jsem hodně mírná, protože se mi líbí ta kamera... Jinak to byla dost velká ztráta času.
Teď se ovšem chystám půjčit si knížku, takže uvidíme, jak to dopadne...

Conan the Barbarian (2011)

Bacha na spoilery :P

Možná to bylo tím, že jsem na tenhle film tak dlouho těšila, možná jsem prostě jenom potřebovala jít znovu (po docela krátké době) do kina. Každopádně jsem skočila hned po prvním promítání, které se namanulo. A nelitovala jsem. Nová verze Barbara Conana byla sice točená pro 3D, ale já plastovým brýlým zrovna moc neholduju, takže jsem si to (zatím) odpustila. A proč jsem nadšená i když bych podle většiny lidí nadšená být neměla? Samozřejmě, může za to hlavní hrdina v podání (milionkrát zmíněného) Jasona Momoi. Protože dívat se na jeho tělo by mi stačilo klidně na další čtyři hodiny a ani bych nemrkla. A ano, film byl hlavně o něj a to uznali všichni a všichni tvrdí, že s lepším scénářem by se na něj aka Conana podívali znovu. Dobře, netvrdí to všichni. Jsou tu potom také zarytí odpůrci, kteří by si přáli vyvolat ducha živého Arnolda a vrátit ho na plátno jako dalšího Conana. Musím se přiznat, že ten původní film jsem nikdy neviděla. Fantasy mě dřív tolik nelákalo a Arnolda vážně nemám ráda. Uznávám ho jen jako Terminátora, nic víc. Takže nemůžu uplně porovnávat, ale i tak. V soutěži Arnie vs Jason je Jason jasná jednička.
Překvapilo mě, že jsem se během dlouhých stodeseti minut ani jednou nepozastavila, nezačala přemýšlet, neutíkala od toho, co se na plátně děje. Akce tam totiž bylo požehnaně, dělo se pořád něco a nikdy to nebylo zdlouhavé nebo nutné. Na druhou stranu musím uznat, že absolutně všechno, co se dělo, bylo nelogické, uspěchané a vlastně uplně padlé na hlavu. (Ale je to fantasy, od kdy je ve fantasy něco logického, sakra!)
Začalo to jedním velký WTF, když vám začali něco vyprávět. Něco, o čem nemáte ani potuchy, co to bylo. Pak to přeskočilo do bitevního pole, kdy Conanův otec vyřízl malého Conana z břicha své ženy. Odtud pochází ten blábol, že byl Conan odkojen krví. Jo, a pak už tu máme Conana ve věku... nevim, deset, možná. Při nějaký pitomý soutěži, kde nakonec zabije pár divokejch lidí a přinese jejich hlavy tátovi. Nikdy nezapomenu na tu scénu, kdy vyflusne vejce. Ale to byste museli vidět... Pak je tam hodně father-son bonding. A pak už (konečně...) zabijou jeho otce a rozjíždí se to. Můžeme si střihnout na dospělého Conana, který postupně zjišťuje, kdo je vrahem jeho otce. A samozřejmě se rozhodně ho zabít. Mezitím ale potká holku, kterou mimojiné vrah jeho otce potřebuje k rituálu, díky kterému ovládne svět. A tak. Následují věci jako sex (málo), únos (příliš jednoduchý) a vysvobozování, který vystačí na zbytek filmu. Někdo se někde zmínil, že způsob, jakým k vysvobozování došlo, je podobný počítačovým hrám. Tedy od spodu. A to jenom proto, aby Conan zjistil, že se vlastně musí přemístit někam jinam, aby svoji holku zachránil. No a všichni tuší, že to dopadne tak, jak to vždycky dopadnout má. Mohli by být spolu, ale nebudou, protože jejich cesty osud rozdělil, a každý z nich jde jinou. Což je skvělý, protože to otevírá dveře dalšímu pokračování bez tý otravný Rachel Nichols. Vážně mi není sympatická, nevim, co na ní všichni vidí. Hlavně, když musela používat body-double jenom kvůli tomu, aby ukázala bradavky... Slečinka.
Takže když to shrnu - dialogy jsou na houby, to co dělaj je většinou uplně mimo mísu (házet kameny na vesnici otrokářů jenom proto, aby mohli zachránit otroky - WTF?) a některý záběry vypadaj jako by tam tak uplně nepatřili nebo mohly být natočené jinak. Jenže - pořád se tam něco děje, nenudíte se i když jsou tam sem tam i epické scenérie, je tam dost krve a je tam Jason. Jason, Jason, Jason. Takže mě můžete klidně ukamenovat, ale já tomu stejně dám 70%. Tradáá. Chlapi ten film nikdy nepochopí, tohle je prostě pro holky!

Pretty Little Liars (#1) - Sara Shepard

Poslední dobou nedělám nic, nebo si čtu. Včera kupříkladu jsem večer chtěla jít do klubu, na rockotéku. Jenže jsem si četla, takže mi to došlo až o půl dvanácté, kdy jsem knížku dočetla. 260 stránek za odpoledne s dlouhými přestávkami na přecházení po pokoji a přemýšlení nad námětem další povídky, kterou stejně nikdy nenapíšu. To poslední dobou dělám častu, uzavírám se do světa uvnitř své hlavy a... No to je jedno.
Každopádně jsem za odpoledne přečetla knížku. Roztomilé malé lhářky, neboli Pretty Little Liars od Sary Shepard. Docela bych si tipla, že znáte ten seriál, má už tuším dvě série. Já ho nikdy neviděla, nějak jsem na to nebyla moc zvědavá. Každopádně, když jsem knížku viděla v knihovně, řekal jsem si - proč to nezkusit? A možná jsem dobře udělala, protože jsem se potřebovala zabořit do nějakého rychle se odvíjejícího příběhu. A tahle knížka se snad četla sama. Ale na druhou stranu, přapadala mi až moc průměrná. Takové Desperate Housewives pro teenagery.
Příběh čtyřech holek, jejichž kamarádka před třemi roky zmizela a ony se od té doby odcizily. Jedna se pořád zoufale snaží být ve všem nejlepší, nebo alespoň lepší než její starší sestra. Druhá se rozhoduje o tom, co vlastně od života chce a snaží se skoncovat s něčím, co ji nenaplňuje. Třetí se po letech vrátila z Evropy a snaží se znovu zapadnout. A čtvrtá zhubla a teď, jediné po čem touží, je být dokonalá. A pak jejich pátá kamarádka. Ta zmizelá, nejspíš mrtvá. Věděla o každé z nich víc, než kdokoli jiný. A teď je tu někdo, kdo ví stejně tolik. A rozhodl se vyhrabat všechna tajemství, která měla zůstat navždy skrytá.
Myslím, že mi na celé knížce nejvíc vadilo, že se pořád mluví o něčem, co se stalo, ale ani na konci nikdo pořádně nevysvětlí, co. Nejspíš to bude tím, že je na pokračování. Ale stejně... Když už to tak tak vypadá, že někdo alespoň vysvětlí to, co holky před lety provedly, knížka skončí a vám nezbývá nic jiného, než čekat a přečíst si další díl. Který si já mimochodem nemám šanci přečíst, protože ho do češtiny nikdo nepřeložil. A jsem asi moc líná na to, abych se snažila si ho někde schánět. Takže adieu, Pretty Little Liars. Možná se někdy podívám na seriál, zatím pouze děkuji za relativně příjemně zabité odpoledne.

Seriály (druhý díl z mnoha)

Protože nějak nemám dost fotek (nebo žádné, které bych teď nutně potřebovala ukazovat) a nemám co dělat (samozřejmě, že potřebuju spoustu věcí odložit na později...), jsem tu s další várkou mých oblíbených seriálů. Tentokrát se kouknu na zoubek několika už zrušených. Těch zrušených, na které jsem se kdysi ráda koukala, je víc než dost, takže je to vážně jenom zlomek. Vlastně se zaměřím převážně na dílo Josse Whedona... A dalšími vás zahrnu zase někdy příště...

Buffy the Vampire Slayer
In every generation there is a chosen one. To be honest... Buffy je můj nejoblíbenější seriál všech dob. Nebo to o ní alespoň ráda říkám. Vlastně je to jeden z mých nejoblíbenějších, protože miluju všechno, na co Joss Whedon sáhnul. Chápejte, Buffy je kult. Takovej, ke kterýmu záda neotočíte. Jsou díly, scény, na který bych se mohla koukat pořád. Když jsem tenhle seriál viděla poprvé, byla to jenom výplň nudnejch odpolední, kdy to dávali na Nově. Pak se mi to začalo líbit, protože kdo by si nepřál mít supersílu a mlátit všechny ty zlý hochy. Vážně, ne každá holka si přála být princezna!! No, a pak to po třech sériích skončilo, protože v Čechách jsou neschopní. A tak jsem začala stahovat. Až jsem takhle jednou měla za sebou všech sedm sérií. A bylo mi neskutečně smutno, protože jsem s tím seriálem žila. A i když byly chvíle, kdy jsem všechny postavy nemohla vystát, neskutečně mi přirostli k srdci. Buffy byla taky jediným seriálem (když nepočítám Angela), u kterého jsem doopravdy psala fanfiction. Díky tomu vlastně vznikla i moje láska ke psaní vůbec, takže jestli někdo čtete tenhle blog a líbí se mám to, může za to tenhle seriál. Takže byste mu měli minimálně vyjádřit trochu respektu!

Angel
Live fast die never. Dobře, nikdy jsem Angela nebrala jako samostatný seriál, vždycky to byl jenom spin-off Buffy. Spousta lidí tvrdí, že Angel je mnohem víc propracovaný, vyspělejší a kdesi cosi. Asi to bude pravda. A možná jsem Angela milovala mnohem víc než Buffy, vlastně asi kvůli postavě Angela samotného. Ale... je o tolik snazší zapomenout na tenhle seriál, když s někým mluvíte o tom, na co jste se kdy dívali. Na druhou stranu, Angel měl vážně dobře našlápnuto. Postavy byly napsané skvěle, i když byl Angel slaboch. Navíc poslední série, kdy se tam objevil Spike, bylo to víc než skvělý. Ale asi uplně nejvíc mám na Angelovi ráda soundtrack. To je něco, co mají s Buffy společné, doprovodná hudba byla vždycky skvělá a nikdy to nebyl krok vedle.

Firefly
Další dílo Josse Whedon, tentokrát velmi sci-fi a zároveň velmi western. A bylo to skvělé. Naprosto bad-ass postavy, které si zamilujete. Navíc to bylo poprvé, kdy na sebe pořádně upozornil Nathan Fillion aka kapitán Mal (aka Rick Castle, jestli někdo sledujete Castla). A byla vážně škoda, že všichni dostali pro své postavy jenom jednu sérii a jeden film (kde jich návíc spoustu pozabíjeli), protože posádka lodi Serenity byla to nejlepší, co televizi a film potkalo od Star Wars. A to myslím vážně!

Dollhouse
In a city of million, many souls get lost... Další Joss společně se skvělou Elizou Dushku v hlavní roli (ano, opravdu je to ta holka, co hrála Faith, kterou většina z vás má zafixovanou jako zlou přemožitelku). Těžko říct, jestli mě ten seriál zaujal právě kvůli jejímu obsazení, nebo jestli to bylo kvůli námětu. Rozhodně tomu ale nelze upřít fakt, že příběh o tom, kterak jsou lidem odebrány jejich osobnosti, a jsou jim imprintovány jiné, je dost zajímavý. Jasně, klidně mi tvrďte, že tohle už tu někde bylo, ale tohle je Joss. A tohle je příběh Echo, která je i přesto, že původní obyvatelka těla - Caroline, zmizela, schopná uvažovat sama za sebe. Je vážně škoda, že vznikly jenom dvě série, protože tenhle seriál mohl být nekonečný a nikomu by to nemuselo vadit. Ten konec, lehce post-apokalyptický, ale nikomu neublížil. A vlastně tu byl i happyend, nebo ne?

Tru Calling
Tohle si nemůžu odpustit, když už jsem byla u té Elizy Dushku. Další seriál, ve kterém hrála hlavní roli. Štěstí moc neměl, jen jedna série a pouhých šest dílů druhé. Ale přesto... Slečna pobíhající po městě zachraňující lidi, kteří měli zemřít, to nezní špatně, ne? Ano, opravdu, ke Tru promlouvají mrtví, obrací se k ní se svým voláním o pomoc. A je na ní, aby zjistila kdo jsou a co se jim stalo. A taky aby našla způsob, jak to napravit. Podle mě to je skvěle oddechový seriál.

Blood Ties
Další upíří story, předlohou byla knížka. Soukromá vyšetřovatelka Vicky a její tajemný upíří společník a zároveň nemanželský syn Jindřicha VIII., Henry. A pak taky Mike, policajt, se kterým má Vicky poměr. Vlastně mi teď trochu všechno splývá a nejsem si jistá, jak jsou karty rozehrány v seriále, už je to delší doba, co jsem to viděla. A knížky (dvě z šesti) jsem četla teprve nedávno. Každopádně, se svou láskou k nadpřirozenu, Blood Ties se mi líbili. Takže směle do nich.

Stargate Atlantis
A konečně jsem se dostala ke svému opravdovému guilty pleasure. Vždycky jsem měla ráda Stargate. Pamatuju si, jak jsem po škole chodila k babičce a tam jsem se na ni dívala. Ale nikdy jsem ten seriál ve skutečnosti nežrala. Hádám, že za to můře právě až Atlantis. Protože komu by se nelíbilo být zavřený v docela jiné galaxii, kde vás neotravují pozemské starosti. Navíc tu vždycky máte Joe Flanigana Johna Shepparda, aby zachránil den. Ale nutno podotknout, že Sheppard není mojí nejoblíbenější postavou. Tou je totiž Ronon Dex. Vždycky byl a vždycky bude. A jo, jej to proto, že Jason Momoa je prostě neodolatelnej, takže mi to dost kazí úsudek, ale řekla bych, že si to můžu dovolit. Vlastně se divím, že jsem konec SGA viděla až letos v létě, když jsem se sledováním začala před rokem. Mívám prostě období, kdy se rozhodnu pustit do nějakého seriálu (vždycky jsou lepší ty ukončené, nemusíte potom čekat na další díly) a dokoukám ho. Ale s SGA mi trvalo rok, než jsem se konečně odhodlala k té poslední sérii. Možná právě proto, že se mi tolik líbilo. A možná se dokonce donutím podívat na celé SG-1 a SGU jenom proto, abych mohla vidět lidi procházet červí dírou...

hádejte, která kapela to je...

To jsem takhle jednou v sobotu večer jela zase s jednou kapelou na koncert. Ale tentokrát jsme nejeli dodávkou, jela jsem s jejich kameramanem. Zvláštní, že i s nim si mám co říct. Ale vína jsme vypili stejně tolik, jako bysme jeli dodávkou. Já jim říkala, že u mě není v dobrý rukou. (Nejsem přece král Miroslav...) Ale oni mě ne a ne poslechnout. A pak jsme byla unavená, když jsem přijela ve dvě. A druhý den jsem prospala celé dopoledne a část odpoledne. A pak jsem jela 24 hodin v kuse, žádný spánek v noci. Dokonce jsem celou noc psala. Fanfiction. V angličtině. Vážně si nepřipadám uplně normální, ale budiž. Hlavně vás varuju, až pojedete nonstop a budete spát tři hodiny odpoledne, nechoďte po tom, co se probudíte, pít se spolužáky. Cuba Libre s vodkou s džusem vám neudělá dobře. A hlavně den potom nejezděte do Skalice na flatparty. Protože to je party hard. A když jste nemocný, dejcháte jako Darth Vader a ostatní si z vás budou ráno dělat srandu. Možná taky proto, že odpadnete jako první, už ve čtyři... A cesty autobusem potom nejsou uplně ideální...

Oujezd fest

Čtrnáct dní zpátky, Standby...